Nemožné? Ne, ale rozhodně je to trochu náročné! Jak jeden metr devadesát vysoký spisovatel přibral dva centimetry na výšku

Věřte nebo ne, být malý má i své výhody. Při výšce něco málo přes metr osmdesát mi nikdy není zima na nohy trčící ze dna postele, můžu hodně nakupovat vysoké podpatky, nikdy jsem neměla rande naslepo, které by bylo nižší než já, a pokud někdy pojedu na dovolenou ke kanálu, nebudu se muset bát, že se uhodím hlavou o ty nízké dveře.

Výška má ale i spoustu nevýhod. Když jsem vyrůstal obklopen mnohem vyššími kamarády, vždycky jsem si ve škole připadal jako trpaslík. V hospodě jsem byla první, koho se ptali na občanku, a když jsem chtěla políbit svého prvního kluka, musela jsem si stoupnout na schod.

ADVERTISEMENT

V dospělosti to nebylo o nic lepší – v supermarketu musím často žádat lidi, aby mi sáhli na věci z horního regálu, pohodlné ploché boty jsou pro mě tabu a za zvednuté lemy kalhot jsem utratila víc peněz, než si pamatuji.

Přejděte dolů pro video

Klikněte zde pro změnu velikosti tohoto modulu
Život na vysoké noze: Jenny na stojanu v A-Grow-Bics

Zkrátka, v průběhu let jsem zaplatila vysokou cenu za to, že jsem malá – nebo, jak tomu raději říkám, velká jako Kylie. A zdá se, že nejsem sama, kdo je se svou výškou nespokojený. Nedávný průzkum ukázal, že Britky patří k nejmenším ženám v Evropě – průměrná výška 18 až 29leté dívky je pouhých 180 cm.

Ale po 35 letech života jsem se se svou výškou víceméně smířila. Jediná šance, jak ji zvýšit, o které jsem věděl, bylo nechat si zlomit nohy a dát se do trakce na poněkud podezřele znějící ruské „klinice“.

Když jsem se tedy doslechl o A-Grow-Bics (ano, rýmuje se to s aerobikem), novém šestitýdenním cvičení bez bolesti, které slibuje, že vás udělá vyššími, byl jsem skeptický, ale zaujalo mě to. Zvlášť proto, že 33letý Pierre Pozzuto, osobní trenér, který ho vymyslel, je prý tak přesvědčený, že dokáže každému pomoci vyrůst alespoň o 2 cm, že slibuje vrátit 200 liber za program, pokud nebude fungovat.

Okamžitě jsem se přihlásil.

Když jsem dorazil do módní londýnské posilovny Gymbox, přivítal mě neskutečně svalnatý Pierre. Ital Pierre teď měří metr devadesát, ale hrdě mi říká, že býval o dva centimetry menší. Poté, co většinu života toužil být vyšší, vyvinul A-Grow-Bics.

ADVERTISEMENT

Tento revoluční cvičební systém kombinuje prvky pilates, jógy, kardio cvičení a protahovacích pohybů; zahrnuje visení hlavou dolů jako netopýr… a připoutání ke stojanu. Ano, stojan – zařízení, která byla v 15. století v módě v mučírnách.

Předvedli mi zakázané stolní zařízení se zábranami podobnými pažím, do kterých se zasunou zápěstí a kotníky, připevněné k dlouhému provazu. Zatímco jsem přemýšlel, jestli už není pozdě na to, abych si vzal kabát, cvičení začalo zlehka několika jemnými jógovými protaženími.

Věšení: Nové cvičení kombinuje pilates, jógu, kardio cvičení a protahovací pohyby

Nervózně jsem se podívala na stojan, ale místo toho jsem byla odvedena do „klece“ – řady tyčí a žebříků ve stylu lešení – a požádána, abych visela za ruce po dobu až 30 sekund. Pierre mi vysvětlil, že v průběhu času se obratle v naší páteři stlačují, čímž se zkracujeme.

Při takovém visení, kdy mě váha mého vlastního těla a gravitace táhnou dolů, se obratle dekompresují a opět se rozestupují do své přirozené polohy. Chápal jsem tu logiku, ale stejně mi to nepomohlo, když jsem měl pocit, že mi ruce někdo vytrhává ze zásuvek.

Stejná filozofie stála i za dalším, batmanovským cvičením. Kolem kotníků jsem měl připevněná speciální „antigravitační“ pouta. Pak mě Pierre a jeho spolutrenér Loren náhle zvedli do vzduchu, otočili mě hlavou dolů a háčky na kotníkových poutech připnuli k tyči na horní straně klece.

Hrůza ani zdaleka nevystihuje, co jsem cítil. Krev se mi nahrnula do hlavy a stydím se přiznat, že jsem křičel, no, jako holka.

ADVERTISEMENT

Ale utrpení nebylo u konce. Zatímco jsem tam visela a byla přesvědčená, že se každou chvíli zřítím k zemi, ten úžasně přesvědčivý Pierre mě nějak přiměl, abych se ve vzduchu pokusila o sedy-lehy a ohnula se nahoru tak, abych se dotkla kotníků.

Takové pohyby zřejmě posilují svaly jádra těla – ty, které probíhají v kruhu kolem středu – a pomáhají tak podpořit mou nově prodlouženou páteř. Byla to pravděpodobně ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy musela fyzicky udělat; ale Pierre mě ujistil, že všichni jeho klienti – mezi nimiž jsou podnikatelé, kteří doufají, že posílí své postavení v zasedací místnosti, ragbisté, kteří chtějí, aby se jejich výška rovnala jejich machismu, a ženy malého vzrůstu, jako jsem já – to považují za největší výzvu.

Uspěla jsem. Naštěstí nastal čas, aby mi Pierre pomohl dolů. Řekla jsem mu, že se cítím dost malátně, ale on se mnou ještě neskončil. Pak přišly na řadu posilovací cviky na popruzích TRX (TRX je zkratka pro Total body Resistance exercise), což je v podstatě pár tkaných pásů navlečených od stropu.

Pierre, zřejmě tak trochu filmový fanoušek, mě provedl cviky jako Běžící muž, který spočíval v tom, že jsem se dostal do pozice kliku, dal nohy do poutek pásu a ruce na zem a pak jsem pohyboval nohama, jako bych běžel ve vzduchu.

Růstový spurt: Pierre tvrdí, že se mu díky jeho metodám podařilo během dvou let zvýšit vlastní výšku z metru sedmdesáti na metr devadesát

Poté přišel na řadu Superman, při kterém jsem si klekl na zem, ruce dal do poutek a střídavě klouzal rukama dopředu do jakéhosi stisku ve vzduchu, čímž jsem si procvičil břišní svaly, které protestně křičely. Na odpočinek však nebyl čas, protože jsme rovnou přešli k „výbušné práci“ – desítkám dřepů z bedny na step aerobik, až mě stehna bolela ještě víc než břišní svaly. Jaký to má všechno smysl, říkala jsem si. Chci být vyšší, ne vypadat jako kulturista.

Pierre mě ujistil, že to nejen pomůže mým svalům růst, ale také zvýší hladinu HGH neboli lidského růstového hormonu – to vše je dost důležité, když se snažíte přidat pár centimetrů. Zrovna když jsem se chtěl svalit na zem, zamířili jsme k běžeckému pásu. Konečně kousek vybavení, které jsem poznal.

Ale nebyli jsme tam kvůli mírnému běhání. Místo toho po mně Pierre chtěl, abych se držel stran kolejnic běžeckého pásu a bez zapnutí stroje přiměl pás k pohybu jen tím, že poběžím co nejrychleji ve čtyřicetivteřinových intervalech.

Podle všeho může takový běh s vysokou zátěží vytvořit v kostech drobné „mikrotrhliny“, které se časem srostou o něco déle než předtím. Dělejte to dostatečně často a předpokládá se, že byste si tímto způsobem mohli přidat milimetr nebo dva na výšce.

Nakonec jsme se dostali k části „ochlazení“. Ta zahrnovala pohyby ve stylu pilates, ležení na boku a jemné pohyby nohou, které mi pomohly zlepšit rovnováhu. Bylo to docela uvolňující a skoro mi to nepřipadalo jako cvičení.

„Poprvé v životě se u mě zastavila starší paní, poklepala mi na ruku a požádala mě, abych jí z horní police sundal nějaké bourbony, protože na ně nedosáhne.“

Ještě když jsem se poplácával po zádech, že jsem cvičení přežil, Pierre mi připomněl, že mi zbývá ještě jedno mučení – stojan.

Aha. V tu chvíli jsem však už cítil, že jsem překonal bariéru bolesti a nemám co ztratit. Opatrně jsem si lehla na dlouhý černý stůl, zatímco mi Pierre upevňoval kotníky a zápěstí do pout.

Snažila jsem se mu říct, aby se uklidnil, ale neslyšel mě – mé prosby o slitování přehlušil zvuk skřípění a sténání, když Pierre otáčel děsivě vypadajícím kolečkem, aby utáhl provazy připevněné k mým zápěstím.

Zasáhl mě pocit déja vu a najednou jsem si vzpomněl, kde jsem to už viděl – v závěrečné scéně filmu Statečné srdce, těsně před tím, než Mela Gibsona vykuchají a setnou mu hlavu.

I když to však bylo zpočátku děsivé, bolest, kterou jsem očekával, ve skutečnosti nikdy nepřišla, a když mě konečně pustili, uvědomil jsem si, že jsem se docela uspokojivě protáhl. Nevím, proč Mel Gibson dělal takový povyk.

Celé cvičení trvalo necelou hodinu a s Pierrem jsme absolvovali stejnou sestavu jednou týdně po dobu šesti týdnů. Dostala jsem také „domácí úkol“, který zahrnoval několik protahovacích a pilatesových cviků, ale hlavně přemýšlení o svém držení těla a pamatování na to, abych se postavila rovně, kdykoli se přistihnu, že se hrbím.

A jak čas plynul, začalo se dít něco zvláštního. Nejenže jsem si začala vyčerpávající sezení užívat (ano, i to batmanovské) a trochu zhubla, ale vlastně jsem i vyrostla.

Účastníci se měří na začátku a znovu po každém sezení. Po prvním ani po druhém týdnu nebylo na mé snaze nic znát.

Na konci třetího týdne jsem však vyrostl o 0,8 cm, ve čtvrtém týdnu o 2 cm a na konci kurzu o úžasné 4 cm.

Byl jsem ohromen, a dokonce i Pierre mě musel dvakrát změřit, než jsme tomu oba uvěřili: před šesti týdny jsem měřil 160,5 cm, teď měřím 165,4 cm.

Myslím, že zčásti to bylo tím, že se mi díky tolika cvičením opravdu zlepšilo držení těla, ale tím se to všechno vysvětlit nedá. Ať už to byl stojan, protahovací cviky nebo pohyby s pálkou, skutečně to fungovalo.

A i když je nepravděpodobné, že zůstanu takhle vysoký navždy, protože páteř se časem zase zkroutí, Pierre počítal s tím, že pokud budu pokračovat v protahování a nezapomenu si udržovat správné držení těla, alespoň část výškového přírůstku by měla být trvalá.

OK, takže spodky mých kalhot se najednou neplácají kolem půlky lýtek, ale být jen o kousek vyšší je příjemné. Vypadá to na lepší časy – a to doslova. Cítím se o něco sebevědomější a díky tomu, že stojím rovněji, se mi moje maminkovské bříško zdá plošší než dřív. Vlastně jediný člověk, který není nadšený z mé nové výšky, je můj manžel – když si teď vezmu třípalcové podpatky, jsem stejně vysoká jako on. Kdo by to byl řekl?

Největší překvapení však přišlo o týden později, když jsem si v supermarketu v uličce se sušenkami dopřávala zasloužený balíček Hob Nobs.

Poprvé v životě mě zastavila starší paní, poklepala mi na ruku a požádala mě o laskavost: mohla bych jí z horního regálu sundat nějaké bourbony, protože na ně nedosáhne? Odešel jsem z obchodu se vztyčenou hlavou. Na tohle bych si mohl zvyknout!“

ADVERTISEMENT

n A-Grow-Bics je k dostání v tělocvičnách Gymbox a stojí 200 liber za šest hodinových sezení. Další podrobnosti naleznete na adrese gymbox.com.

.

Napsat komentář