„Historie se neopakuje, ale často se rýmuje.“

Andrew Delbanco je profesorem amerických studií Alexandra Hamiltona na Kolumbijské univerzitě, prezidentem The Teagle Foundation a autorem mnoha knih včetně The War Before the War: Fugitive Slaves and the Struggle for America’s Soul from the Revolution to the Civil War. Profesor Delbanco navštívil 11. listopadu Waterford School, aby promluvil o základních charakteristikách výuky svobodných umění a o svých úvahách o vztahu mezi výukou, výzkumem, psaním a podporou excelence v humanitním vzdělávání. Studenti a vyučující měli možnost diskutovat o jeho knize a svobodných uměních během diskusních skupin. Níže je uvedena přednáška, kterou následující den přednesla studentka třídy Waterford X, Lexi P., svým vrstevníkům o zkušenostech ze setkání s Andrewem Delbancem a diskusi o jeho tématech.

Dobré ráno všem! Jsem nadšená, že mohu mluvit o svých zkušenostech s besedou s profesorem Andrewem Delbancem, která proběhla minulé pondělí.

Před měsícem a půl na shromáždění paní O’Malleyová vyzvala studenty, aby si přečetli knihu profesora Delbanca Válka před válkou a poté s ním diskutovali, až přijede do Waterfordu. Když jsem se o této příležitosti dozvěděl, měl jsem mnoho důvodů, proč jsem to chtěl udělat, a tím hlavním bylo, že jsem nemohl odolat příležitosti získat knihu zdarma! Jsem vášnivý čtenář a rád o knihách mluvím, takže jsem se nemusel nijak zvlášť přemlouvat, abych této příležitosti využil.

Tato kniha byla jiná než můj obvyklý výběr knih. Obvykle čtu spíš zábavnou, dobrodružnou literaturu, ale bez ohledu na to jsem si její čtení opravdu užila. Líbilo se mi ponořit se hlouběji do problematiky otroctví a jít nad rámec toho, co jsem předtím studovala, a také jsem se ráda dozvěděla více o vlivu uprchlých otroků na stav naší země v 19. století.

Měla jsem strach, když nastal den návštěvy profesora Delbanca, protože mi z knihy zbývalo ještě asi 60 stran. Bála jsem se, že na rozhovor s ním nebudu připravená a úplně se ztrapním, ale brzy jsem si uvědomila, že nemám důvod k obavám. Všichni studenti se shromáždili v konferenční místnosti, snědla jsem asi tři sušenky a pak Delbanco zahájil naše setkání tím, že se zeptal na naše jména, věk a zájmy. Poté se zeptal, jestli se někomu v místnosti skutečně podařilo dočíst knihu. Pokud si dobře vzpomínám, nikdo ji nedočetl. Někteří lidé přečetli jen několik prvních kapitol. Ale přestože byl konec knihy pro všechny z nás záhadou, dokázali jsme vést rozhovor o hlavních tématech, myšlenkách a otázkách, které jsme ke knize měli, a všichni jsme byli zklamaní, když zazvonil zvonek a ukončil naši konverzaci.

Účelem této knihy bylo probrat otázky týkající se zákona o uprchlých otrocích, což byl zákon, který byl přijat 11 let před začátkem občanské války. Vyžadoval, aby každý otrok, který uprchl do svobodného státu, byl vrácen svému takzvanému „majiteli“. Tento zákon byl přijat, přestože byl v rozporu s morálním svědomím mnoha kongresmanů, a kniha pojednává o tom, proč muži tento nemorální zákon přijali a jaké byly jeho důsledky.

Při našem setkání s profesorem Delbancem jsme diskutovali o myšlence uvedené v úvodu knihy: o citátu, který pravděpodobně pronesl Mark Twain a který říká: „Historie se neopakuje, ale často se rýmuje“. Diskutovali jsme o tom, jak se „rýmují“ témata představená v knize Válka před válkou. I když se v Americe historie nikdy nebude opakovat v souvislosti s rozdělující otázkou otroctví, můžeme vidět „rýmy“ této historie v nespravedlnostech panujících v naší zemi dnes, kdy existují skupiny lidí, které byly a jsou utlačovány a kterým jsou upírána práva, a to ve stejném rýmu jako otrokům, kterým byla ústavou upírána práva.

Přes antidiskriminační zákony, kolik diskriminace v naší zemi stále existuje? Kolik nerovnosti existuje? Kolikrát je soud zaujatý proti menšině? Což musí znamenat, kolikrát se menšina musí obrátit na soud, aby bojovala za to, co by už mělo být její právo? Právní ukončení otroctví nebylo koncem diskriminace v naší zemi, pouze krokem správným směrem, i když velkým a důležitým krokem. Další jasné kroky správným směrem v naší zemi nastaly díky lidem jako Rosa Parksová a Martin Luther King mladší, ale nenávistné rýmy nespravedlnosti jsou v naší zemi přítomny i dnes, což znamená, že lidé jako vy a já máme stále co dělat, abychom podpořili cíl rovnosti pro všechny.

V dnešní Americe převládá mnoho „rýmů“ z historie otroctví našeho národa; nerovnost, rozdělení morálky, diskriminace. Místo rýmů z historie občanské války se snažme vytvořit rým podobný osvobození otroků a kroku k rovnosti.

Celkově to byl skvělý zážitek, nejen proto, že jsem dostal knihu zdarma, ale protože jsem se z té knihy hodně naučil. Začal jsem přemýšlet novým způsobem a věřím, že jsem lepší, než jsem byl ještě minulý týden. Mám sice více otázek, než když jsem začal číst, ale jak podotkla paní O‘ Malleyová, když v pondělí představovala Andrewa Delbanca, právě o tom je učení.

.

Napsat komentář